Pavel: S nemocí člověk musí bojovat nejen léky

Pavlu Štočkovi (46) lékaři roztroušenou sklerózu diagnostikovali před pěti lety víceméně náhodně.


První impuls k návštěvě neurologa mu dala lékařka při pravidelné pracovní prohlídce. „V té době jsem pracoval ve výškách, takže jsem musel prohlídku každoročně absolvovat,“ popisuje pan Pavel a pokračuje: „Lékařce jsem se svěřil, že mám občas lehce rozostřené vidění, ale když si sednu, tak se to hned zlepší. Nepovažoval jsem to za nic významného, lékařka mi však pro jistotu doporučila návštěvu neurologa.“

Specialistu vyhledal a ten mu provedl veškerá neurologická vyšetření, včetně magnetické rezonance. Po konzultacích s dalšími specialisty neurolog vyslovil podezření na roztroušenou sklerózu (RS). „Poté mě poslal na lumbální punkci, která diagnózu RS potvrdila,“ vzpomíná pan Pavel a doplňuje: „Začal jsem užívat kortikoidy, protože v té době na typ RS, kterou mi diagnostikovali, žádné jiné léky dostupné v České republice nebyly. Potíže jsem ale žádné neměl, nemoc se u mě nijak neprojevovala, takže jsem to více neřešil.“

Bez příznaků byl pan Pavel dva roky, poté začal pociťovat na svém těle změny. Začaly mu tuhnout nohy, neušel už tolik jako dříve, ale jak sám říká, nebylo to nic dramatického, zhoršování stavu přicházelo pozvolna. „Tou dobou jsem měnil zaměstnání a na vstupní prohlídce lékař zjistil, že v podstatě nevidím na pravé oko. To pro mě bylo překvapení, vůbec jsem si toho předtím nevšiml,“ popisuje a doplňuje: „Podrobnější oční vyšetření odhalilo otok v oku, který naštěstí lékaři vyléčili, takže nyní vidím normálně. Lékař mi ale doporučil vysadit kortikoidy a začal jsem užívat jiné imunosupresivní léky. Přibližně před rokem jsem se dostal k biologické léčbě, jež začala být k dispozici pacientům i v České republice a je vhodná pro můj typ RS.“

Dříve pan Pavel závodně lyžoval a běhal orientační běh, nyní už se sportu věnuje jen rekreačně, spíše sporadicky. Pohybu se ale nevzdal, naopak. „Nejvíce mi pomáhá pravidelné domácí cvičení a 3× týdně chodím na fyzioterapii. Jednou za rok jedu do lázní, což mě vždycky taky pořádně ‚nakopne‘, a to nejen fyzicky. Cvičení mě nabíjí i po psychické stránce,“ vysvětluje pan Pavel a pokračuje: „S nemocí člověk musí bojovat nejen léky. Mám s tím bohaté zkušenosti. Minulý rok mě skolila chřipka a nějakou dobu jsem si poležel. Dostat se zpátky do fyzické pohody nebylo vůbec snadné, ještě pořád to není úplně ono, ale fyzioterapie mi v tom výrazně pomáhá.“

S tím, jak se nemoci nepoddat, napomáhá panu Pavlovi i psychoterapie. „Pravidelně navštěvuji psychoterapeutku, což mi velmi prospívá v osobním životě. Nechci si totiž své vnitřní obavy z budoucnosti ‚ventilovat‘ na svých blízkých,“ vysvětluje a pochvaluje si, že má fyzioterapii i psychoterapii v dobré dostupnosti od svého bydliště. „Moc si vážím také podpory pacientské organizace Roska České Budějovice, která mi velmi pomohla a pomáhá. Výměna zkušeností mezi lidmi se stejným problémem je totiž k nezaplacení,“ dodává.

Pan Pavel pracuje na zkrácený úvazek, plně se věnuje rodině – má dvě děti – a věří, že dobrá fyzická a psychická kondice ve spojení s nejmodernějšími léky udrží jeho nemoc co nejdéle pod kontrolou.